Petr Hlubuček a malá domů z DPP

Kauza Dozimetr ukazuje, jak křehká může být politická kontrola uvnitř vlastních řad. Kdyby šlo o modelový příklad selhání politického dohledu, kauza Dozimetr by si mohla rovnou říct o učebnicové zpracování. Nejen kvůli rozsahu vyšetřování, ale i kvůli tomu, jak hluboko sahají propojení mezi politickým prostředím a lidmi, kteří měli ovlivňovat zakázky a fungování pražského dopravního podniku.

Vyšetřování v kauze Dozimetr se týká skupiny lidí, která měla ovlivňovat zakázky a fungování pražského dopravního podniku. A to vše probíhalo pod přímým dohledem nynějšího kandidáta na primátorské křeslo, Adama Scheinherra z Prahy Sobě. A protože příběhy mívají více dějových linií, nelze z nich vynechat ani další politické aktéry a strany, jejichž jména se s Dozimetrem opakovaně, a ne zrovna okrajově spojují.

Jedním z nich je hnutí STAN, a to prostřednictvím tehdejšího náměstek pražského primátora Petr Hlubuček, který byl zároveň jeho členem Ten se měl podle policejního vyšetřování pohybovat v úzkém okruhu podnikatele Michala Redla, který je považován za klíčovou postavu celé kauzy.

A tady se dostáváme k jádru problému, které už není jen o jednotlivých jménech. Je to spíš o otázce, jak je možné, že se podobné vazby mohou rozvíjet v prostředí, které má být pod politickou kontrolou. Hnutí STAN se tak ocitlo v nepříjemné pozici. Na jedné straně dlouhodobá rétorika transparentnosti, moderní politice a důraz na kontrolní mechanismy. Na druhé straně realita, která ukazuje, že kontrolní mechanismy uvnitř vlastních struktur nebyly zrovna neprůstřelné. Výsledkem je, že dohled nad situací existoval spíš na papíře než v praxi. Hnutí STAN by se proto mělo přestat tvářit, jako že šlo o několik „vybočení jedinců“ a nastavit přísnější kontrolu v širším ekosystému vlastní strany.