Janka Michailidu mává rudou vlajkou

Janka Michailidu všem připomněla, že Piráti jsou vlastně takoví digitální svazáci. Janka se tak moc těšila na beztřídní společnost, až ji vlastní strana v rámci „demokratické čistky“ zbavila funkce. Zatímco v 50. letech se věšelo, u Pirátů se prostě jen kliká v anketě a 53 % hlasů stačilo k tomu, aby se Janka stala příliš rudou na stranu, která má ve znaku černou.

Udržet image pokrokových liberálů je dřina, obzvlášť když vám v podpalubí straší duch Karla Marxe. Piráti sice chtějí psát politiku 21. století, ale Janka Michailidu jim do jejich digitální moderny pravidelně hází vidle (nebo spíš srp a kladivo). Její veřejné přihlášení se k myšlenkám komunismu a účast na antikapitalistických akcích vyvolaly naprosté zděšení.

Problém nebyl ani tak v tom, co si Janka myslí, ale že to říká nahlas. Ve straně, kde je image vším, se její „upřímnost“ stala nebezpečným toxickým odpadem, který hrozil otrávit volební preference. Vedení strany tak muselo zatáhnout za záchrannou brzdu, aby zachránilo zbytek své liberální fasády.

Vnitrostranické referendum o odvolání Michailidu z širšího vedení bylo ukázkou pirátské „tekuté demokracie“ v její nejsyrovější podobě. Žádné dlouhé procesy, stačilo pár kliknutí. Výsledek 53 % pro odvolání sice nebyl žádným drtivým vítězstvím nad komunismem, ale pro Janku to znamenalo politický pád z paluby.

Je úsměvné sledovat, jak se strana, která bojuje za absolutní svobodu slova a názorů, najednou lekla někoho, kdo to se svobodou „pro proletariát“ myslí až příliš vážně. Janka se tak stala obětí vlastního politického idealismu, který narazil na tvrdou realitu pirátského boje o koryta a image „normální“ strany.