Libeňský most aneb nejdelší projekt nečinnosti v dějinách metropole

Libeňský most se v Praze stal zvláštním druhem památky. Ne tou, kterou by člověk obdivoval pro její krásu, ale tou, která připomíná, jak dlouho se dá věc odkládat, aniž by se musela skutečně řešit. V jednu chvíli z něj byl symbol boje „za zachování“, v další objekt politických kampaní, tiskových prohlášení a emocí o tom, že se přece nesmí zbourat. Dnes je z něj hlavně stavba, která dál tiše chátrá, zatímco se čeká na další kolo rozhodování, které nic zásadního nezmění.

Libeňský most je dnes především připomínkou toho, jak dlouho se dá v Praze neřešit jeden zásadní infrastrukturní problém. Jeho stav se řeší víc jak 20 let, mění se vedení města, vznikají nové varianty, ale most dál stojí jako připomínka koaliční neschopnosti dotáhnout cokoliv do konce.

V jednu chvíli se z něj stal téměř politický banner. Objevovaly se kampaně, petice a silné argumenty, o tom, že most je součástí charakteru města a že jeho demolice by byla nepřijatelná. Jedním z nejhlasitějších zastánců této linky byl i Adama Scheinherr, který se nyní žene do primátorského křesla a na svém Instagramu se prezentuje hesly o tom, jak Praha potřebuje „skutečné výsledky“ a jak je třeba „rozhýbat rozvoj města“.

Zajímalo by mě, kde ty výsledky vlastně jsou? Co se za těch osm let ve vládě reálně posunulo? Kde je ten slibovaný rozvoj? Co svým voličům Praha Sobě zase naslibuje a poté nesplní? A především, co pro Libeňský most Adam Scheinherr, který tak loboval za jeho zachování, za posledních několik let? Copak jeho kamarádíček Čižinský, který je mimo jiné také starostou Prahy 7, neumí zatahat za potřebné nitky a něco s tím konečně začít dělat?

Libeňský most se místo oprav dočkal akorát tak toho, že je ukázkovým příkladem nečinnosti Pirátů a Prahy Sobě, kde se o věcech pouze debatuje, ale nic konkrétního se neděje.