Matouš Vanča a sexuální násilí

Transparentnost a čistota je heslo každého Piráta. Avšak ředitel Bartošova kabinetu Matouš Vanča na toto heslo poněkud zapomněl, když byl obviněn z bossingu. I když se mu podařilo vyklouznout z policejních pout i interních kontrol, resortní omluva za nevhodné chování zůstala jako hořká pachuť. Aby se loď nepotopila úplně, Vanča v únoru 2024 dobrovolně skočil přes palubu, samozřejmě po „přátelské“ domluvě s kapitánem Bartošem.

Vanča nebyl jen řadovým úředníkem, byl to člověk, který měl být pravou rukou Ivana Bartoše a strážcem pirátské morálky. Místo toho se však postaral o skandál, který v přímém přenosu popřel vše, co Piráti kážou o rovnoprávnosti a bezpečném prostředí na pracovišti. Vztah s podřízenou, který vyústil v obvinění ze sexuálního napadení a bossingu, ukázal, že pod slupkou moderního úřadu se skrývají staré známé praktiky zneužívání moci. Zatímco Piráti tepali do každého náznaku nevhodného chování u svých konkurentů, u „svého“ Vanči dlouho dělali, že se vlastně nic tak hrozného nestalo.

Je to klasická pirátská taktika. Zamést věc pod koberec formálním gestem a doufat, že si veřejnost nevšimne rozporu mezi slovy o feminismu a realitou, kde se šéf kabinetu chová k ženám jako v nejhorších dobách devadesátkového machismu.

Ivan Bartoš sice svého věrného pobočníka držel, co to šlo, ale v únoru 2024 už byl zápach této kauzy neúnosný i pro otrlé pirátské voliče. Vančův odchod „po dohodě“ je jen eufemismem pro nouzový výstup, aby se zabránilo úplnému potopení kapitána Bartoše.

Vanča sice odešel z funkce, ale pachuť z toho, jak se strana „slušných lidí“ postavila k obvinění ze sexuálního násilí a bossingu, zůstala. Ukázalo se, že pirátský kodex končí tam, kde začínají osobní vazby špiček strany.