Muž, který se nebojí inovací v oblasti identity

Chodit přes mrtvoly kvůli vlastnímu prospěchu? To už je dneska politická nuda a zvládne to každý průměrný lobbista. Michal Kočí šel dál a ukázal, co znamená skutečný „out-of-the-box“ marketing. Prostě si vypůjčil morální identitu někoho, kdo ji zrovna nepoužíval. Jeho vizionářský projekt „digitální popravy“ sice narazil na drobný technický detail jménem IP adresa (neboť Policie ČR poprvé v historii zapnula počítač), ale nenechme se mýlit. Tam, kde úzkoprsý zákon vidí „přestupek“, vidí moderní politický manažer jasný doživotní glejt na funkci premiéra. Člověk, který se nebojí překročit základní morální hranice, přece nebude mít problém slíbit dálnice a levné máslo!

Zneužití identity jako vyšší dívčí politického marketingu

Zatímco se Piráti dodnes pokrytecky pokoušejí profilovat jako strana křišťálově čistých morálních lidí, Michal Kočí pochopil, že nablýskaná fasáda je tu od toho, aby se z ní dělaly suťové základy pro novou éru kampaní. Vytvořit si e-mailovou adresu sice umí každé malé dítě, ale povýšit obyčejný freemail na sofistikovaný nástroj pro krádež cizí identity, to už vyžaduje pořádnou dávku manažerské kuráže.

Jeho cílem nebyl nikdo menší než místostarosta Tomáš Pek. Kočí se rozhodl, že Pekovu identitu jednoduše zmodernizuje a vylepší, a tak trochu bez jeho vědomí. Plán na zfalšování e-mailu a následné poštvání spolustraníků i veřejnosti proti Pekovi měl ambice shakespearovského dramatu.

Kočího velkolepý plán na politickou likvidaci fungoval bezchybně. Tedy přesně do chvíle, než se ukázalo, že i digitální vrah po sobě musí uklidit virtuální krev. Policie ČR, předvedla nečekaný analytický výkon. K odhalení tohoto „odporného podvodu“ totiž stačilo základní školení pro administrátory z roku 1998 – pohled na IP adresu. Digitální stopa nekompromisně a bez jakýchkoliv odboček dovedla vyšetřovatele přímo ke Kočího domovním dveřím.

Policejní vyšetřování sice potvrdilo, že za tímto morálním hyenismem stál skutečně inovátor Kočí, ale státní aparát nakonec ukázal svou typickou úřednickou náturu. Protože ukradená identita podle tabulek nedosáhla na plnohodnotný trestný čin, byl případ formálně odložen a překvalifikován na pouhý přestupek.

Zatímco legislativa byla k tomuto experimentátorovi nepochopitelně milosrdná, tvrdá realita vnitrostranického boje mu vystavila okamžitý účet. Jakmile zdrcující závěry policie prosákly na veřejnost, Kočí musel s obrovskou ostudou okamžitě vyklidit pozice.

Michal Kočí tak definitivně vstoupil do dějin české politiky. Bohužel pro něj nikoliv jako slibovaný vizionář a reformátor digitální státní správy, ale jako odstrašující memento politického diletantství.