Návod Kristýny Drápalové, jak si schválit kšeft, zkasírovat peníze a vinu hodit na řadového zaměstnance

Vylepšení rozpočtu skrze zakázku do městské firmy není tak lehké, jak si Kristýna Drápalová myslí. Pokus o její „podnikatelský záměr“ skončil dřív, než začal, protože kontrolnímu výboru trvalo jen chvilku porovnat její politické funkce s jejím bankovním účtem. I když zákon tuhle dotační frašku nevyhodnotil jako trestný čin, pro Kristýnu Drápalovou to nebylo nic dostatečně neetického.

Praha Sobě se od svého vzniku profiluje jako parta morálních majáků a svatých bojovníků, kteří politické čistotě rozumí lépe než kdokoli jiný. Kristýna Drápalová se však rozhodla toto renomé otestovat poněkud svérázným způsobem. V červnu 2023 seděla na komisi jako řádná členka a ověřovatelka zápisu, která osobně posvětila doporučení, aby zakázku na Koncepci pražských trhů zpracovala městská firma Prague City Tourism.

Plán to byl ambiciózní, ovšem pouze do chvíle, než do hry vstoupil registr smluv a elementární logika. O pouhé tři měsíce později totiž tatáž městská firma podepsala smlouvu na vypracování této koncepce přímo s ní. Částka byla samozřejmě vtipně vymyšlená na 198 000 korun, tedy těsně pod hranicí přísnějšího schvalování. Cesta vedla přímo k peněžence Kristýny Drápalové, která v zápalu „odborné práce“ zapomněla, že přihrát si zakázku z pozice političky, a pak z ní jako soukromá osoba profitovat je viditelnější, než si myslela.

Celý systém byl navíc dokonale pojištěn zevnitř. V dozorčí radě městské firmy totiž jako „kontrola“ seděli její spolustraníci Petr Zeman a Kamila Matějková, zatímco ředitelem byl František Cipro, dosazený ještě za éry Hanky Třeštíkové z Praha Sobě. Dokonalý rodinný podnik. Že smlouva nebyla včas v registru, a byla tedy podle zákona neplatná, byla jen taková e-mailová fraška, práce i fakturace zkrátka vesele běžely dál, protože státní aparát zřejmě odmítl brát jejich amatérismus vážně.

Zatímco zákon byl k ní milosrdný, politická realita nikoliv. Poté, co detaily smlouvy vypluly na povrch, musela Drápalová s ostudou před kontrolní výbor. Místo omluvy a přijetí odpovědnosti ovšem předvedla politický klenot. Veškerou vinu gentlemansky přenesla na řadového zaměstnance a prohlásila, že na svém jednání nevidí vůbec nic neetického. Pokus o obhajobu byl tak průhledný, že jen potvrdil systémový úpadek hnutí.

Drápalová tak vstoupila do historie nikoliv jako reformátorka pražských trhů, ale jako odstrašující příklad toho, co se stane, když se politická ambice potká s absolutní ztrátou sebereflexe.