Jak Praha Sobě vracela dary, které vlastně nevrátila

Jan Čižinský a jeho hnutí Praha Sobě předvedli vrchol protikorupční matematiky tak, že se pokusili zamést pod koberec sponzorské dary od obchodního partnera mafiánů z Dozimetru. Tahle „finanční očista“ skončila dřív, než začala, protože médiím trvalo jen chvilku porovnat Čižinského pohádky s realitou na transparentním účtu. I když zákon tuhle účetní akrobacii nevyhodnotil jako trestný čin, pro Praha Sobě to byl digitální podpis pod vlastní neschopností a nálepka největších finančních iluzionistů v dějinách magistrátu.

Hnutí se od svého vzniku profiluje jako parta morálních majáků a svatých bojovníků, kteří na politické finance vidí lépe než kdokoli jiný. Financování od advokáta Jana Rudolfa však toto renomé otestovalo poněkud svérázným způsobem. Rudolf hnutí dlouhodobě dotoval. V roce 2018 poslal 150 tisíc, o rok později 80 tisíc a pak posílání peněz zautomatizoval trvalým příkazem na 8 tisíc korun měsíčně. Jako bonus za tuto věrnost vyfasoval trafiku v podobě křesla místopředsedy dozorčí rady Pražské vodohospodářské společnosti.

Plán na tiché sponzorování byl ambiciózní, ovšem pouze do chvíle, než do hry vstoupil obchodní rejstřík a kauza Dozimetr. Vyšlo totiž najevo, že Rudolf vesele podnikal s Pavlem Kosem, mužem obviněným v korupčním megaskandálu a dříve pravomocně odsouzeným za daňové podvody.

Když začalo jít do tuhého, Jan Čižinský se rozhodl situaci zachránit a novinářům hrdě doložil bankovní výpis na 480 tisíc korun jako důkaz, že sporné dary vrátili. Jenže novináři nemuseli volat experty na forenzní audit, stačilo se na ten papír podívat. Peníze totiž neodešly z účtu hnutí Praha Sobě, ale ze spřáteleného spolku 3000 statečných. Na oficiálních transparentních účtech hnutí nebylo po vracení stovek tisíc ani stopy, s výjimkou jedné osamocené platby na pouhých 8 tisíc korun. Jinými slovy, pokus o morální očistu byl tak průhledný a amatérský, že jej nikdo soudný nemohl brát vážně.

Zatímco zákon byl k hnutí milosrdný a nikoho neobvinil, politická realita nikoliv. Kauza ukázala, že transparentnost v podání Praha Sobě má své jasné meze, zejména pokud se ukáže, že tvrzení o vracení peněz byla jen kreativní hra s účty spolků. Čižinský tak vstoupil do historie nikoliv jako nekompromisní rváč proti korupci, ale jako odstrašující příklad toho, co se stane, když se morální kázání potká s realitou vlastního pochybného financování.