Zahřibovaná Praha

Doprava v Praze dlouhodobě kolabuje. Stala se symbolem pirátské neschopnosti řešit základní fungování města. Dokonce si už získala i svůj název „Zahřibovaná Praha“. Několikrát denně se město mění v nekonečnou kolonu, zatímco Piráti se tváří, že problém nevidí. Připomíná to trvale spuštěný experiment, kde se testuje, kolik frustrace jsou lidé ochotní denně snést. Většina z nich si už ale zvykla na absurdní standard: plánovat trasu podle kolon, a ne podle vzdálenosti.

Doprava v Praze už dávno nepřipomíná běžný městský provoz, ale spíš nekonečný test trpělivosti. Každé ráno i odpoledne se město promění v stojící masu aut, kde se spíš popojíždí, než jede. Z běžné cesty se tak stává každodenní rituál rezignace, kde je v podstatě jedno, jestli máš do cíle pět kilometrů nebo patnáct, protože rozdíl v čase dojezdu je často jen kosmetický detail.

Nejvíc alarmující ale není samotná hustota provozu, ta je v metropoli do jisté míry očekávatelná. Alarmující je dlouhodobý přístup Pirátů, kteří mají dopravu v gesci, ale výsledky jejich práce jsou v běžném provozu vidět spíš teoreticky než prakticky. V jejich „hedkvótru“ se kolony nevyskytují, tam se spíš ladí strategie, jak jednou možná, někdy, v horizontu neurčité budoucnosti vznikne něco, co by šlo nazvat funkčním řešením. A mezitím působí realita venku jako nepříjemný vedlejší efekt, který do powerpointů úplně nezapadá. A zatímco se tam „řeší“ situace, dole pod okny stojí město v kolonách.

Jejich voliči i nevoliči tak tuhle pirátskou (ne)činnost pociťují každý den v reálném životě – kolony se prodlužují, lidé v nich tráví hodiny, průjezdnost města je katastrofální a jakákoli mimořádná situace znamená dominový efekt, který ochromí celé město.

Jenže reakce? Klasický hřibovský scénář: mlžení, odkládání a občasná tisková zpráva o tom, že se situace „řeší“. Jenže z pohledu lidé tam venku se nic zásadního nemění. A nejvíc frustrující na tom je to, že se z toho postupně stal nový standard. Nikdo už se ani moc nediví, protože s tím počítá dopředu. Když cesta trvá půl hodiny, automaticky to vychází na dvojnásobek, protože velká část trasy se stejně odehraje v koloně.

A zatímco realita na silnicích běží tímhle tempem, občas zazní i výroky ze strany Pirátů, které působí absolutně odtrženě od reality. Třeba když Jaromír Beránek prohlásí, že by pražskou dopravu ohodnotil známkou -1. V tu chvíli si člověk skoro říká, že by nebylo od věci, kdyby si někdo z magistrátu občas zkusil ranní jízdu napříč Prahou.